Mezi jedno z nejhezčích, nepůsobivějších a nezapomutelných míst v Řecku patří Meteora. Pro ty z vás, kteří jste o Meteoře nikdy neslyšeli, jsou to kláštery na vrcholcích slepencových skal v oblasti Thesálie v Řecku, poblíž města Kalambaka. Mniši a poustevníci se tu začali usazovat již od 11. století, ale teprve o tři století později začaly vznikat první byzantské kláštery. Své jméno kláštery získaly podle první postavené budovy, která nesla název Megalon Meteoro (Velký, vznášející se nad zemí). Stavba klášterů byla pro mnichy tvrdým ořechem. Vzhledem k závratné výšce a praktické nepřístupnosti skal museli kámen po kameni, trám po trámu dopravit nahoru v koších na zádech po krkolomných cestičkách nebo provazových žebřících. Jediné zařízení, které usnadňovalo dopravu stavebního materiálu nahoru, byla kladka. Teprve mnohem později byla vystavena schodiště.

Zní to dobře, ne? Tak jsem se v sobotu ráno vydali na náš další dvoudenní výlet. Jeli jsme tam vláčkem přibližně 5 hodin, což bylo trochu vyčerpávající a ještě k tomu jsme po příjezdu málem dostaly infarkt. Lístky na zpáteční cestu na neděli večer byly už vyprodané. A to nám paní v Aténách říkala, že není možné koupit lístky už v Aténách, že je musíme koupit až v Kalambace. Co těď? Nakonec jsme sehnali lístky na autobus, ale jeden stál 27€ (v porovnání s lístkem na vlak - 11€, to je dost). Trochu rozzuření jsme se šli ubytovat do hotelu a pak podívat po okolí a na večeři do restaurace na musaku - což je zapečené mleté maso, brambory a lilek.

Okolie je naozaj krásne. Pripadalo nám to, ako by sme boli doma. Slnečné počasie, kopcovitý kraj, malé dedinky pod kopcami a malý kontakt s gréčtinou. Prvé náznaky neprístupných kláštorov v skalách sme našli nad dedinkou Kastraki. V pieskovcových „komínoch“ boli vytesané pustovne a jeden kláštor (viďte fotky). Na ďalšej ceste sme v tráve stretli veľkú suchozemskú korytnačku, čo Lucku nenechalo chladnou a okamžite začala vymýšlať plány, ako ju dostať domov. (K Lucke domov, nie ku korytnačke.) Nakoniec som ju prehovoril a pokračovali sme vo vychádzke ďalej. Obtočili sme si to ponad Kastraki, na ktorú sme mali pekný výhľad a potom popod skalami sme došli až do tejto dediny. Pokúsili sme sa dostať bližšie ku kláštorom, ktoré sme mali na dohľad. Tak sme to strihli po nejakej poľnej, či akej ceste okolo oslíka a prádla rozvešaného v skalách a došli sme pod kláštor Agios Nikolaos – Sv. Mikuláš. Na informačnej tabuli sme zistili otváracie hodiny, ktoré sme mohli očakávať aj na ďalších kláštoroch. Čo nás vydesilo, boli požiadavky na oblečenie. Síce sme predpokladali, že tam nemôžeme ísť v plavkách, ale všetky rukávy dlhé, na tričkách aj nohaviciach a dievčatá v sukniach bolo predsalen troška nečakané. Nakoniec to ale všetko dobre dopadlo. Dorobili sme is okruh, vrátili sa do Kalambaky, dali si spomínanú musaku a išlo sa do hajan.

Další den jsme se brzo ráno odhlásili z hotelu a vyjeli autobusem k prvnímu a nejznámějšímu klášteru – Megalo Meteoron (Velká Meteora). Díky našemu brzkému vstávání jsem tam byli jedni z prvních, teda když nepočítáme 4 autobusy mladých vojáku :-) a mohli jsme si v klidu vychutnat prohlídku kláštera. A pak jsme podle mapky putovali od jednoho kláštera k dalšímu a dalšímu v pořadí – Varlaam, Roussanou, Agia Trias a Agios Stefanos.

Do všech klášterů musí ženy vstupovat se zahalenými koleny a rameny, naštěstí vám dlouhé slušivé sukně neforemného tvaru zdarma půjčí u vstupní brány. Většina lidí byla na cestu vybavena autem, ale my jsme šikovní a zvládli jsme to přejít pešky. I když to v jednu chvíli byla docela fuška, protože Řekové moc neumí značit lesní cestičky, takže jsme se museli spoléhat na náš orientační smysl. Jak už jsem psala, zvládli jsme navštívit skoro všechny kláštery kromě posledního – Agios Stefanos, který si udělal přestávku 10 minut před tím než jsme dorazili. Což velmi naštvalo Matúše, ale takový je život :-/

Takže od Sv. Štefana sme sa vrátili k Sv. Trojici odkiaľ viedla upravená a šípkou označená cestička až do Kalambaki. Odpočinuli sme si na jednom detskom ihrisku, kde som našiel 5 drachmovú mincu. Potom sme prečkali asi hodinu a pol, kým nám išiel autobus. Tam sme zažili opäť zaujímavosť. Po ceste autobus zastavil na nejakej beznínke a nabral chlapíka. Bolo to čudné, že tam má autobus zastávku, ale potom to bolo ešte čudnejšie, keď tento pasažier začal kontrolovať lcestovné lístky. Čudné preto, že do autobusu nepustili nikoho, kto by nemal lístok, pretože pri nástupe sme sa ním museli preukázať, a čo viac, pravdepodobne úplne všetci mali miestenky. Chlapík obehol autobus a spokojný vystúpil na nejakom odpočívadle.

Přiznám se, že já jsem už byla na Meteoře asi před 8 lety, ale tento výlet jsem si vychutnala mnohem více. Přece jen jsme tam strávili 2 dny, mám čerstvé vzpomínky a hlavně jsem navštívili skoro všechny kláštery.